O blogování v roce 2003

Téměř deset let starý text… reakce na článek na živě, který přepovídal blogům brzký konec….

Text z května 2003…
Varování! Tento text obsahuje subjektivní názory a pocity!

Tak jsem přemýšlela o čem bych dneska psala, když tu mi na Hofylandu v auditku o blozích padl do oka odkaz na jeden článeček na Živě. Myslím, že dávat sem na něj link je asi zbytečné . Nebo žeby tu byl někdo kdo neví o čem píšu?

To snad ne, ale pro jistotu kdyby opravdu někdo tento článek ještě nečetl.
Skoro každý český weblog se dnes tímto tématem zabýval, takže jsem chvíli přemýšlela zda nemám být ta čestná vyjímka, ale pak jsem si řekla, že nebudu vybočovat z blogerského davu.
Jak to tak vypadá začla jsem ze svým deníčkem ve chvíli kdy je blogerství u nás v módě. To je na jedné straně potěšující (větší šance najít lidi s podobnými zájmy), na straně druhé to sebou přináší články podobné tomu dnešnímu. Pan Jiří Havelka reaguje na některé články (např. tento – lupa.cz) a rozvíjí z nich určité závěry . A na tyto závěry odpovídám:

Objektivita – kdo kde tvrdí, že osobní deník je objektivní? Ona objektivita ve weblozích se dá najít právě tím, že více blogařů píše o jednom tématu. Každý ze svého subjektivního hlediska, v komentářích apod. si vymění své názory a utřídí myšlenky. Čtenář, který si přečte tři weblogy získá tři odlišné subjektivní náhledy, přidá k tomu svůj a na základě těchto údajů může uvažovat o objektivitě. Jinak nic nikdy není zcela objektivní. Ani ten dnešní článek na Živě. Nebo si někdo myslí, že je?
Zajímavější psaní – na začátku článku pan J.H. píše, že i hloupá osobní stránka je lepší než sezení u telky a pak srovnává psaní weblogu s profesionální žurnalistikou. Psaní weblogu není klasická žurnalistika tak proč bych poboha měla psát podle pravidel klasické žurnalistiky? že neumím psát? Neumím, vím to, ale kdybych měla dělat jen to co umím tak sedím asi jen u té telky. Saint-Exupéry to ve své knize Citadela vystihl naprosto přesně (bohužel tuto knihu nevlastním, tak nemohu poskytnout přesnou citaci). Píše o tom jak je důležitá tvořivost, ze sta špatných kroků vznikne ten jeden krásný tanec, každý by se měl pokoušet něco vytvářet neboť to jediné tu po nás zůstane. Protože nemám hudební sluch nesmím zpívat?
Sebestřednost? Nikoho neznám hůře a lépe než sebe. Deník mi pomáhá v poznání sebe sama. Snad to, že dnešní noviny, televize a časopisy jsou tak neosobní možná vede k potřebě psaní a čtení „slovních průjmů“… Ano je jen málo weblogů, které jsou psány opravdu skvěle. Přesto to neznamená, že právo psát weblog náleží jen jim. To by jste mohli rovnou předepisovat veškerou (filmovou, televizní literární) tvorbu. Vše má nějakou kvalitu. Něco nízkou, něco vysokou. A je na čtenáři aby se rozhodl co mu sedí.
Investigativní žurnalistika – prošla jsem si několik českých weblogů a hledala jsem ty J.H. charakteristiky. Jistě dost často je tématem zápisku reakce na jiný blog (třeba můj včerejší záznam je klasickou ukázkou) nebo na nějakou url. Vůbec mi to nevadí, je to pro mě právě naopak přínosné. Pokud mě to zaujme mrknu se na daný odkaz. Už vím co tam bude, co mám očekávat. To v neosobních seznamech typu atlas.cz nikdy nevím co na té stránce vlastně bude. Další velkou částí jsou příhody ze života blogařů. Což už nejsou (ve většině případů) zápisky psané „od počítače“. Sice v nich nenajdu rozhovor s Vladimírem Železným uskutečněným proti jeho vůli, ale já ho stejně ani nehledám. Pokud bych po něčem takovém toužila asi bych šáhla po některém z novinových plátků. Spíš tam najdu zmínku o tom jak u nich řeší problém s psími bobky a jak by to teda šlo vyřešit na našem sídlišti, nebo příhodu z hospody, která mě pobaví. Blogy tedy obsahují oba dva typy informací ty zprostředkované i ty nezprostředkované.
Změní weblogy velá média ? Jsou weblogy (samozdřejmě, že jen některé) hodně čtené? Líbí se čtenářům? Mají čtenáři (neblogaři) weblogy v oblíbených? Ano? Pak tedy určitým způsobem mohou masmédia změnit. Nebo možná ne, nezmění je weblogy, ale celý styl lidského života. Proč v rádiích a televizích vzniká tolik pořadů, které se zaměřují na lidi. Na jejich názory a přání? Proč bylo tak populární Vox populi? O dnešní době se mluví jako o době anonymní. Možná nám ta anonymita a neosobnost už leze krkem. I když jistě ne všem. Můj bratr (je to můj bratr tak mě prosím neobviňujte z používání tohoto zájména) Luk reagoval dosti záporně, když jsem mu nabídla, že by si mohl také psát weblog. jeho prostě nějaké osobní názory nezajímají. Weblogy ho nebaví. Nejraději čte teletext, který mu podá holou informaci oproštěnou od jakékoliv „objektivity“. Zkrátka a dobře pokud poroste procento lidí toužících po stylu weblogu budou velá média pomalu ale jistě tohoto stylu využívat a přizpůsobovat si ho k obrazu svému. Pokud naopak poroste procento lidí podobných Lukovi stanou se weblogy okrajovou skupinou.
Poslední tři věty článku mě rozesmály. Opak weblogu? Blogař nemůže zastávat zřetelný názor? Nemůže si stát za tím co píše? Lidé jsou stejní ať jsou to novináři nebo ne. Někdo je schopný stát si za svými názory jiný ne. To, že někdo má novinářskou fakultu a je novinář z profese neznamená, že píše lépe než támhle Tonda Vopršálek co nás informuje o tom kolik se mu narodilo králíků.
Anonymita? Opravdu tak moc vadí, že se pod zápisky podepisuju Kniga a né Lucie Musilová? Proč bych měla používat jméno které stejně nikomu nic neřekne? Nemluvě o tom, že Lucií Musilových je spousta. A kolik úspěšných novinářů a spisovatelů psalo pod pseudonymem.
Weblogy jsou ve své podstatě staré jako písmo. Deníky se psali od jakživa a od jakživa byli vydávány a čteny. Některé jsou objektivní, jiné dost subjektivní. Na tom, ale vlastně vůbec nesejde. Každý píše tak jak se mu to líbí a každý čte to co se mu líbí.
Vytýkat weblogům to co je vlastně jejich charakteristikou je velká hloupost.

*Drobná poznámka, o sedm let později, tedy v roce 2010 jsou blogy velice čtenou součástí třeba Mladé fronty dnes nebo Lidových novin….