Podzim 2003… Bohužel ani na podruh= jsem tento kurz nedokončila… a dost toho lituji. Zase jedna příležitost o níž jsme se připravila vlastní blbostí…
Před dvěma roky jsem na vývěsce ISMU našla malou pozvánku, na kurz „organizátor Hnutí Brnotosaurus“, která mě ihned zaujala. Několik měsíců jsem pak každé pondělí trávila na Bystroušce v Bystrcu, pár víkednovek jsem zasejc pro změnu jezdila s brontíkama ven. Bohužel pak přislo jaro a opravdu jiné starosti (což vyustílo v loňský ztracený rok) a tak se můj kontakt s Brontosaurem přerušil. Loni bylo loni… Mno a letos, když se mi na mejlíku objevila opět pozvánka zase jsme neváhala a včera odjela jedničkou do Bystrce ).
Doufala jsem, že potkám někoho známého a opravdu pár se jich tam našlo ). Po příchodu do CVČ jsem se pěkně přezula, napsala si přezdívku na jmenovku a šla čekat do čekárny. Po dlouuuhém čekání (akutní případy měli přednost) nás konečně sestřička (Ježibaba) zavedla k panu doktorovi (Jupíčert). Ten si nás prohlédl,zkontroloval zdravotní stav, zkusil naši motoriku (kouzelný kober, obruč, přenos ešusu za ztížených podmínek) a poslal nás na psychiatriik šílenému Pavoukovi. Ten byl opravdu šílený ). Nejprve nás nechal postavit dva stany a pak jsme se do nich museli narvat. Což o to, kdyb však ten náš tak nesmrděl. A pak se začli dít věci ) Jakpak se zdraví v Africe? Jakpak se zdraví v Tibetu? A jakpak se zdraví v Řecku? Zatímco dva první pozdravy byli v pohodě (srovnávání lebky a naslouchání duše), tak třetí pozdrav byl horor. Nemám ráda lechtání na chodidlech ). A nejen já. Nevím jak druhá půlka (Paní Předsedkyně sice říkala, že jejich stan je v klidu), ale my málem ten stan zbořili. Pak naštěstí už žádný další pozdrav nepřišel a my se po zbaléní stanů poslepu přesunuli do ztemělého hlavního sálu.
Po krátké přednášce (jaký má být správný organizátor) a mnoha diapozitivech se rozsvítilo, donesli nám velmi dobrý čaj a pokračovalo se se známením se s programem OHBéčka.
Po skončení programu začla volná zábava, chvíli jsem zpívala (ale potichu, aby nikdo neslyšel jak falešně) a pak mě Pepa zlákal na Osadníky z Katanu. Kromě mě a Pepy hrál ještě Věroš a Markéta. Hra to byla hooodně zábavná, páč jsem vyhrála ). Holt mi štěstíčko přálo a kostky padaly jak měly… Na závěr večera nám (několika zbylým) ještě Jupíčert promítl diáky ze své dovolené ve Slovinsku. Prostě paráda. Krásné vodopádky, řeka, skály ), ovšem být tam naživo tak se asi zvencnu ).
Protože snad už byli skoro dvě neměla jsem chuť se courat přes celé Štatl a zůstala jsem na Bystroušce i přes noc. Naštěstí tam bylo několik erárních spacáků (ale i tak mi byla kosa)….
Děsně moc se těším na další pondělí:o).