Opětně podzim 2003 🙂 Zápisek z jedné bronťárny!
Nedávno mi došla mejlem pozvánka na jednu akci s krásným názven „Story galerky ze štalu“. A protože stejně nemám co dělat, pěkně jsem se v pátek zbalila a vypadla od počítače na sraz na Čáře. Předtím jsem se ještě stavila pro nejdůležitější část povinného vybavení – pracovní rukavice a hlavně stříkací pistolku.
Na Čáře už postávalo několik lidiček s bágly a pistolkami, stoupla jsem si tedy k nim a čekala na organizátory. Ti se dostavili těsně po šesté. Velký tvrdý Marťas v dlouhém baloňáku s bílou šálou, hnědým kloboukem a černými brýlemi a Mirek v tričku s nápisem Mafie a obrovským bílým motýlkem ). Po tradičním seznamovacím kolečku jsme se velmi nenápadně přesunuli trolejbusem na tajnou základu Jablůňka. Během cesty jsem se tak trochu začla seznamovat s ostatními účastníky akce. Bylo nás tam něco kolem dvacítky a já kupodivu nikoho neznala ). Takovým největším překvapením byla Teres(z)a. Pochází totiž z Německa a tady v Brně studuje češtinu. Na to, že se česky učí teprve dva roky mluví naprosto dokonale. Já po osmi letech němčiny (a maturitní zkoušce) nedokážu mluvit ani z třetiny tak dobře jako ona.
Na základně už nás čekala večeře… Čerstvý chleba s krásnou modrou pomazánkou. Opravdu modrou! Hodně modrou! Naštěstí potravinářské barvivo nijak nezměnilo chuť pomazánky a tak jsem se přece jen do chlebů, stejně jak ostatní, pustila. Sotva jsem dojedli, museli jsme si zavázat oči a vydat se do tajné místnosti v mafiánském doupěti. Zde nám bylo názorně předvedo jak se má správný mafián chovat a jen tak mimochodem nám bylo řečeno, že jsme se nakazili nějakou nemocí a musíme si jít sehnat protijed. Naštěstí to nebylo nijak obtížné, krátká trasa se čtyřmi úkoly, s nichž nejtěšší byl malý hlavolam. Mno a pak jsem už zalezla do spacáku a šla spát.
Ráno jsme se rozdělili na dvě skupinky. Ta menší, v níž jsem byla i já, šla čistit cyklostezku okolo Svratky, druhá část se pustila do Červeného kopce. Člověk by ani neřekl, jaké je lidstvo čuně. Po té stezce jsme vysbírali devět pytlů bordelu. Tvrdě vedli plechovky od toluenu, dámské vložky, prezervativy, krabičky od cigaret a pochopitelně pet flašky… No humus. Po té cpo jsme vysbírali co se dalo jsme se přesunuli za ostatními na Červený kopec a po sváče jsme se přidali k nim a začli sbírat a čistit tenhle lesopark. Jo to taky byla prácička. Sice zde nebyli láhve od toluenu, nicméně smetí zde bylo taky spousta. Skoro jsme naplnilili celej kontejner. Utahaní , špinaví a hladoví jsme se vrátili do Jablůňky, kde se okamžitě všici narvali do koupelky.
Po vynikajícím obědě, se mi udělolo nějak špatně a tak jsem polehávla na spacáku a snažila se usnout. Naštěstí než začla večerní hra se moje hlava i břicho uklidnilo a mohla jsem se tak s ostatními vydat za dostavníkem s diamanty.
V centru města bylo na sedmi místech (pomník na Moraváku, Červený kostel, Morový sloup na Svoboďáku…) ukryto sedm tajnýxh zpráv, které nás posílali na další místa s úkoly (najít černou skříňku v kašně na Zelňáku, najít budku s číslem 543237097, rozluštit šifru…) po jejichž splnění jsme dostali kousek mapy. Na té mapě byla vyznačena trasa kudy jela dodávka diamantu pro brněnskou smetánku. Naše čtyřčlenná skupinka (kostičky) jako jediná našla všechny zprávy a splnila všechny úkoly. Díky takové malé náhodě ). Podařilo se nám zastřelit Marťase (hrál kumpána dodavatele diamantů) zrovinka, když kontroloval zprávu na chodech do Denisových sadů (tam totiž byla zpráva tak dobře ukryta,že ji nikdo nenašel). Nicméně jsme se tím docela zdrželi a Mirka jsme přepadli až jako druzí (. Hrálo se zhruba od 18:00 a my jsme se na základnu vrátili až o půl jedenácté.
Třetí družinka, která už pátrání vzdala, dostala šanci svoji chybu napravit a přeci jen přepadla dodavatele diamantů.
Naše cenné kamínky jsme pak donesli bossovi – Velkému tvrdému Marťasovi, který nám za ně bohatě zaplatil čokoládovými mincemi. Pája, byl v jiné skupině, se pokusil bosse okrást, bohužel mu na to přišli a byl tak podroben krutému mučení. Po krátké zábavě (vtípky typu kolik má židlí noha) jsme šli spát, několik jediců si šlo sice ještě dolů zahrát a zaspívat, ovšem většina byla tak utahaná, že sotva lehla už spala.
V neděli jsme spali docela dlouho, až do půl desáté. Pomalu jsme se nasnídali, zbalili bágly a poklidili Jablůňku. Většina se jela porozhlédnout po brněnských památkách, já jsem ale raději jela už domů. Stejně jsem už všude byla a hlavně jsem neměla na vlezný.
Byla to opravdu pěkná výkendovka. Všem kdo ještě nikdy nikam nejeli s brontíkama radím aby neváhali a zkusili si to. Trochu si máknete (pro společnost, pro přírodu…) a pořádně se pobavíte. Brontosauří stránky najdete zde.