Po stopách dobrodruhů

Přepis zápisu z mého deníku…  Tábor Bobří stopy  27.7.-1.8.1997

Po stopách dobrodruhů – Takto se jmenovala celoroční hra v Bobří stopě, protože jsem nestihla poslat odpovědi na poslední otázky jela jsem pouze na „zájemcovský“  a nikoliv „výherní“ tábor.

 

 

V „našem“ (tentokrát) největším týpku spalo jen 7 lidí a to TŘI sourozenecké páry: Já a Jakub, Petra a Soňa, Čáp a Čakí. Toto nám lehce kazila Alena, která sebou, žádného sourozence neměla. Nejmladší účastnice byla Čakí (vraždící panenka) – 9 let.

Rozdělili jsem se na tři skupinky:

TITANIC – Já, Čáp, Čakí, Matouš, Jarek

ESPAŇOLETA – Jakub, Petra, Soňa, Lenka, Raptor

ZLATÁ KOTVA – Radek, Racek, Orlík, Miguel

a nastalo naše čtyřdení  soupeření. Celý tábor byl krátký a navíc pouze zájemcovský a tak měl jen trochu připomínat ty výhercovský. Ten i tedy náš, se měl odehrávat v Jižní Americe, podle knih A.V. Friče a filmu Akce Bororo (z něhož nám Jestřáb pouštěl ukázky na magnetofonu). Docela fest lituju, že jsem ty otázky nestihla poslat…

První den se všude začali vyskytovat takové žluté lístečky! Kdyby se vyhodnocoval nejlepší sběrač byl by to asi Čáp! Nespustil Věrku z očí! A Věrka nadávala (tato věta se stala na onom táboře kultovní).

 

Kromě žlutých lístečků se po celý tábor hledali červené kartičky. A děti nadávali! Celkem jich bylo 8, na každé byla  jiná otázka: Hlavní město Indie? Narození J.F.? atd. No samé lehké otázky, přesto to vyhrála Espaňoleta, ale jeno půl bodu!

Další milou soutěží bylo lasování, celý den jsem si to procvičovala a neměla jsem problém krinolínu udržet těch 30 s. Při soutěži však jen 8s…  Ovšem laso jsme vyhráli díky Matoušovi a Jarkovi! Zato jsme projeli lodě,  do konce tábore jsme se však naučila jako zadák lodě řídit, aspoň tedy s Čakí a Čápem. Ti jsou strašně šikovní a díky nízkému věku neváží moc. Ty lodě jsou prostě bezva! Mám ráda „plavbu“ po Pikárci!

Bojovka – téměř stejná jako loni, nehledali se však pochopitelně erby, ale totemy a místo středověkých byli indiánské zbraně. Princip však zůstal stejný. Byla jsem první „vybitá“ – přišla jsem oi všechny zbraně, šest totemů jsem však zachránila! Nejlepší bojovník byl Matouš SÁM získal přes 300 bodú (totem 7b,  zbraň 2b, štít 3b). Bráška měl smůlu, neuchránil ani jeden totem.

Další zábavičkou bylo zajišťovadlo. Zde, ale selhalo vedení! Nic proti, ale ty mapkybyli opravdu špatně nakreslený! Každá skupinky obdržela kolík v barvě své a vylosovala si mapku, jeden měl vzít kolík a schvat se u rybníku, další si vzal mapku, zbytek bojoval jen o životy. My jsme měli nejlepší taktiku, ale kvůli těm mapkám jsme zůstali druzí.

Jinak se tedy jezdilo na lodích, hrál se lakros, fotbal a hlaně ringo. V tom byl i turnaj, skončili jsme druzí. V lukostřelbě a bolu opětně dvakrát první, barvení látek 1-2., takže jsme šli na chvíli do vedení, ale skazili jsme si to letadýlkama, byť jsme jej odevzdali jako první. Ztrátu na první místo jsme však vyrovnali překladem indiánského písma! Vyhráli jsme to neboť  Jarek je rozený spisovatel a halvně znalec toho písma. Sice unás nebylo v překladu nic veselého, kromě kusu žvance. Zato u obou zbývajícíh družinek to jen jiskřilo: Žena nadávala, další žena nadávala, Farma chovatelů hadů, farma chovatelů želv…. Smáli jsme se až se týpí třáslo.

A než jsme se nadáli nastal konec, u táborového ohně se vyhlásili výsledky. První jsme skončili my na Titanicu, za námi těsně Espaňoleta a Zlatá kotva získala bronz.
Po tmě jsme se vydali do lesa hledat tajemný poklad –  účastnické placky. Pak zpět k oni poslouchat pohádku o Diamantové sekeře a vzniku KBS Diamantová sekera. To už začlo pršet a tak jsme se odebrali do kuchyňského týpí. Vyskandovali jsme Kájínka (Jestřába), Marečka (Sharpa), Věrušku… Prošli objímacím kolečkem… Většina droboty zamířila do svých týpek, naše starrší část zůstala v kuchyňském…. trošku povídání a tak a pak už jen spát a spát… Ráno balení a odjezd…

 

 

 

 

Comments

  1. Petra Konopíková

    Děkuji za komentář. 🙂
    No, díky Raegovo fanklubu, kde jsou lidé převážně doopravdy přátelští, tak jsem si mezi nima našla lidi, které bych nevyměnila. Samozřejmě už mám kolem sebe několik skvělých lidí, za které bych život dala. A je jedno, jestli jsou na druhé straně republiky nebo přímo u mě. Ano, šikana mi také dost dala a hlavně to, že si lidí vážím, že dělím lidi na hodné a zlé. Naučila mě, že si nemám brát všechno tak moc k srdci a hlavně, že jsou to lidé bez mozku. Protože ten kdo někoho šikanuje prostě není normální. :)) Určitě na toto téma článek napiš, ráda si ho přečtu, když se mi nějak ozveš. (y) Měj se krásně a krásné vánoční svátky.

     

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..