Sourozenci

Další dva kraťoučké texty na téma „Příběhy naší rodiny“. 

Když jsem já byl voják vojenskej

„Ti amíci jsou stejně divní! Každej má nějakýho imaginárního kamaráda!“ posmíval se Luk občanům USA, když zase jednou v tv běžel nějaký film, ve kterém se vyskytovalo nějaké dítě s neviditelným přítelem.
„Hele, hele! Ty máš co mluvit! Ty vojáku vojenskej!“ prohlásila jsem. Luk zčervenal a zmlkl.  Stejně jako já i on si hned vzpomněl na příhodu odehrávající se  v létě 1989.
Byli jsem na týdenní dovolené v Beskydech. Mě bylo 9, klukům 4 a 3. Byli jsme ve skanzenu i na Radhošti. A jeden den jsme si vyjeli na překrásnou zříceninu, na Hukvaldy. Nebyli jsem tam ani pět minut, když náš nejmladší prohlásil: „Já jsem to tu hlídal, když jsem byl voják vojenskej!“ A to jindy bázlivé dítě, běhalo od jednoho sklepení ke druhému, lezlo neohroženě do černé tmy, zatímco doma se bálo po tmě i spát. U střílen se zas nechal slyšet : „A tady sem stžílel, když jsem byl voják vojenskej!“ A to mu nikdo zatím nevysvětlil k čemu ty úzká okýnka jsou a že se jim, říká střílny!
Že by fakt fungovala reinkarnace? Nebo krásný důkaz dětské fantazie? Po cestě dolů k autu, v autě, i v chatce, neustále nám vyprávěl o tom jak to bylo, když byl voják vojenskej!
Od tý doby si čas od času Luka dobíráme, aby nám zase řekl něco zajímavého o tom jak sloužil na Hukvaldech coby nefalšovaný voják vojenskej….

Mno a abych práskla i něco na sebe, byla doba kdy jsem veškeré své příbuzné terorizovalo větami:
„Na tu židli si nesedej, tam sedí kocourek!“
„Kocourek nechce párek, kocourek chce kaši, ale já chci párek!“
a tak dále…..

Rozdíl mezi mnou a Jakubem

Já a Jakub si moc podobní ( myslím povahově) nejsme. Jeden základních rozdílů pochopíte jen co si přečtete následující dva příběhy:

Byli mi zhruba 3 roky (+-). Naši mě akorát přivezli od babičky a dědečka z Vysočan. Vyprávěli jsme si něco s mamkou a já jsem najednou řekla: „Osoba má křídla!“
Mamka mi ihned oponovala: „Osoba nemá křídla.“
„Má!“
„Lucko, nemá! Osoba nemá křídla!“
„Má!“
„Nemá, osoba to jsem já, ty i mamka. Copak má mamka nebo já křídla?“ to se do rozhovoru zapojil i taťka
„Osoba má křídla!“
„Nečetla ji Lenka třeba Polednici?“
Ještě chvíli se mi naši snažili vysvětlit, že osoba to je člověk a člověk křídla nemá. Já si stále tvrdila svou, osoba prostě křídla má. Nakonec to naši vzdali…
Asi za týden běžela v tv nějaká pohádka a já vykřikla : „Osoba! A má křídla! Má!!!“ Přes obrazovku totiž přelétla sova….

Jednoho prosincového dne přišel Jakub ze školy (chodil do první třídy) s brekem a poznámkou v deníčku. Hned mezi dveřmi se pustil do našich:
„Vy ste mě lhali! Proč ste mě lhali?“
“ V čem jsme ti lhali?“ ozvala se mamka
“ V Jéžíškovi! Vy ste mě lhali! Vy ste mě říkali, že Jéžíšek existuje! A to je lež!“
Bráška se totiž pustil do hádky se spolužákem. Bavili se nějak o vánocích a dotyčný neprozřetelně Jakubovi prozradil, že dárky dávají rodiče. Udělal chybu.. Jakub stál pevně za svým názorem. Jéžíšek existuje, říkal to taťka. Ovšem i ten druhý si stál za svým. A jak to tak chodí pustili se do rvačky. Jakub sice rvačku vyhrál, ale paní učitelka, po té co vyšetřila proč se kluci porvali, potvrdila, že dárky dávají rodiče, a že žádný Jéžíšek neexistuje. Což samo o sobě by bráškovi nevadilo. Kdyby to však nesouviselo s tím, že mu jeho táta lhal…

Jo, Jakub našim moc věřil. Já si vždycky tvrdila svou, a když mě o něčem naši přesvědčovali nechala jsem je vymluvit a stejně jsem si to zařídila podle sebe ať si o tom mysleli co chtěli…


 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..