#Čtenářskénávyky

Přečetla jsem si pár tagů (kupříkladu Marky-books  nebo Marbo – Tag ne  atd.) a docela mne zaujaly. Takže jsem si řekla, že to zkusím také. Jako první tag jsem si vybrala ten s názvem Čtenářské (Čtecí) návyky (#Čtenářskénávyky). Není dlouhý, takže se nebudu nudit při psaní a čtenáři snad při čtení. Narazila jsem na dvě verze, tak jsem je tak trochu spojila do jedné :-). Snad to tolik nevadí.

1. Máš doma určité místo na čtení?

Postel. Dříve jsem četla v křesle, ale po přestěhování jsem ho vyhodila a zbyla mi už jen a jen postel. Stejně se v ní čte nejlépe. Mohu ležet na břiše, nebo sedět opřená o pelest. Hafani se na mne nalepí a pohoda, klídek, tabáček, teda kniha pochopitelně!

2. Záložka nebo kousek papírku, který se právě válí poblíž?

Volím třetí možnost! U čtečky je to bez debaty, u klasických knih si povětšinou pamatuji číslo stránky kde jsem skončila. Strašně moc ráda bych měla sbírku záložek a používala je. Jenže to bych je nesměla ztrácet. Když náhodou použiji jako záložku nějaký kousek papíru tak o pár dní později hystericky lítám po bytě a hledám ho. Protože to bylo něco důležitého :-D. Takže si prostě radši pamatuji ty čísla.

3. Můžeš prostě jen tak přestat číst nebo nejprve dočteš kapitolu?

Snažím se dokončit aspoň větu, ale z dob dojíždění šalinou mám vytrénovaný mozek k tomu, že přestanu číst i v půlce slova. Jen mrknu na to číslo stránky. Kdyby něco začnu číst tu stránku od začátku a hned si uvědomím kde jsem skončila.

4. Jíš nebo piješ během čtení?

Jak u které knížky. Jsou takové, před jejichž otevřením si vydrhnu ruce a ani mne nenapadne si k nim vzít čaj či čokoládu. Pak jsou tu knížky, tzv. krizovky, ke kterým jídlo, teda hlavně čokoláda a gumový medvíci prostě patří. Jo, sem tam knížku umažu. Jsem prasátko, na druhé straně aspoň je vidět, že je kniha čtená. A nejlepší je na tohle čtečka, tu si můžu vzít klidně ke stolu a číst třeba při polévce. Což taky dělám. V práci!

5. Posloucháš u čtení hudbu nebo televizi?

Doma ne, doma třeba telku ani nemám, ale ve vlaku či autobuse mám raději nasazené sluchátka a puštěnou hudbu jako kulisu, která překrývá debaty spolucestujících. Když je však kniha hodně napínavá dokáži klidně ignorovat bez sluchátek i vlak plný komeťáků!
A mezi mé oblíbené vzpomínky z dětství patří ty, kdy sedím u babičky v obýváku, stočená na gauči pod velkou lampou a čtu si zatímco babička a děda koukají na televizi…

6. Čteš vždy pouze jednu knihu nebo několik naráz?

Většinou mám rozečtených víc. Teď třeba čtu populárně naučnou „Knihu o číslech“, docela psychicky náročný román „Syn správce sirotčince“ a k tomu na odlehčení „Fangirl“.

Je to pro mne lepší, třeba u naučných knih pokud je čtu nepřetržitě tak mozek nestíhá, nezapamatuje si toho tolik. Takže radši kapitolu z téhle knížky a pak z něčeho jiného. A stejně tak i když mě kniha zcela vtáhne do dějě potřebuji pak změnu, něco na zklidnění bych řekla. Protože vždy čtu rozdílné témata tak se mi to nijak v hlavě nemíchá!

7. Preferuješ čtení doma nebo čteš kdekoliv?

Není to o preferencích, ale prostě čtu víc kdekoliv, nejvíc tedy asi ve vlaku a vůbec v hromadné dopravě. Prostě jen proto, že doma nemám tolik času, respektive dávám doma prioritu jiným věcem než je čtení. Třeba svým fousatkám.

8. Čteš nahlas nebo pouze ve své mysli?

Prózu jen ve své mysli, zvládla jsem to hned v první třídě a nedám na to dopustit. Za to poezii si prostě předčítám. Lépe pak vnímám rytmus básně. Víc na mne působí výběr slov, která básník použil.

9. Čteš některé pasáže dopředu nebo dokonce přeskakuješ kapitoly? Jak často se podíváš na poslední stránku knihy?

Tohle jsem dělala  hodně na střední, prostě u knih co člověk číst musí kvůli povinné četbě. Sem tam to udělám u knihy co mne hned nechytne, zda se později zlepší nebo ne. Zda má cenu se prolouskat tím nudným začátkem. Na konec se nekoukám skoro nikdy.

10. Lámeš hřbet nebo se jej snažíš uchovat jako nový?

Nelámu a dodnes se vidím jak na dovolené řvu na bráchu, kterému jsem půjčila „Morta“ a on první co udělal bylo, že knihu zlomil aby se mu lépe držela a četla!

11. Píšeš do knih?

A to zas jó! Ale ne moc a ne do všech a jen do těch vlastních. A spíše do naučných, tak značky jako vykřičník nebo hvězdička. U beletrie si většinou to co mne zaujme vyfotím mobilem a udělám si poznámku na kus papíru. Jenže ten skoro vždy ztratím, už si pár let na to hodlám pořídit sešitek…

12. Jak nacházíš nové knihy ke čtení?

V knížkách :). Vážně! Spoustu tipů na dobré knihy jsem našla v jiných knihách. Aneb kdo po přečtení třeba „Jsou světla která nevidíme“ nedostal chuť na přečtení „Dvaceti tisíc mil pod mořem“? Já obrovskou, asi i proto, že jsem ji jako dítě četla.
Pak hlavně tipy od kamarádů a hlavně mé sestřenky. No a člověk nesmí zapomenout na Levné knihy!

13. Kdy jsi začala číst?

Během podzimu v první třídě. Jakmile mi byl vysvětlen princip doučila jsem se dost písmen sama, nechtěla jsem čekat až to budeme brát ve škole. A čtení jsem opravdu propadla. Nejvíc jsem toho myslím načetla právě na základce. Do knihovny i dvakrát týdně. Na střední zájem trochu opadl, pod náporem povinné četby – studovala jsem střední knihovnickou školu. Teď to mám tak že jsou roky kdy čtu víc a roky kdy čtu méně. Prostě jak se mi chce.

Spokojení? A jak na tyto otázky odpovíte vy?