Už delší dobu jsem si schovávala petky. Na pinterestu jsem totiž našla tyhle želvičky. A rozhodla jsem se, že si je v družině s dětmi vyrobíme. Až přijde ten správný čas, že. Petky hezky přibývaly a zabíraly mi místo na stole. Inu nejvyšší čas z nich odkrájet spodky, a zbytek vyhodit, že?
Vypláchla jsem je a začala první krájet (Kofola má vyrazně tvrdší plast než Coca-cola). Odkrojila jsem spodek a chtěla zbytek láhve sešlápnout a hodit do plastu. Nicméně mne napadlo, že bych nějak mohla zužitkovat i hrdlo a víčko. Že bych se vrátila k noseworku? Třeba. A tak jsem odkrajovala i vršky.
Jedna petka za druhou, když tu mi na mysli vyskočilo cosi co jsem, kdoví kdy, viděla na nějaké Montessori FB skupině. Tam používali vršky a hrdla k procvičení jemné motoriky a znalosti barev! To by šlo, ale přeci jen druháky či třeťáky asi nemá cenu nějak zkoušet z barev, že. Jak to udělat, aby to bylo zábavné a přínosné i pro ně?
Řada víček mi náhle připoměla tlačítka na mašině v Daikinu. Jasně, něco jako ovládací panel… Ovládací panel vlaku? Ne! Rakety! Nicméně, i vlak by šel, ale to bych kvůli vlakovým nadšencům, musela sehnat přesné rozložení tlačítek :-). Možná jindy. A aby věděli jaká tlačítka mají „aktivovat“ budou si muset přečíst příkaz a splnit zadání, které může být různorodější než jen barva na barvu.
Vzala jsem kus kartonu, postříkala jej černou barvou a začla oblepovat izolepou.
Ještě by to chtělo krabičku na víčka a na kartičky. Takže jsem ustřihla kus krabice od sušenek a také ji postříkala barvou a oblepila izolepou (takovou tou izolačkou, elektrikářskou). Pak už jsem jen vzala do ruky tavnou pistoli a začla lepit hrdla na karton. Trochu, trochu víc, mně mrzelo, že nemám třetí hrdlo s modrým kroužkem, takže se omlouvám všem, kterým bude vadit, že na posledním řádku není modrá, červená, modrá….
Takhle z vrchu to není vidět, ale část hrdel je výrazně nižších než většina. Původně mi ujela ruka při začišťování, ale poté mě napadlo, že i tohle může hrát roli a další už jsem seřízla víc záměrně.
No a už zbývalo jen vymyslet kartičky s příkazy, které musí kosmonaut splnit. Zatím jsem jich vymyslela a vyrobila jen osm. Pokud to bude děti bavit ráda jim vymyslím další možnosti (možná víc složitější, třeba polepím vršky různými symboly). A když ne, tak si z toho uděláme jen družinovou soutěž v rychlosti zašroubování 🙂
Po té co jsme odehráli pár her se panel bohužel rozpadl. Pracuji, ale na verzi, která vydrží déle! Děti totiž tato hra opravdu bavila!
