Vlastníci psů


Štěkanátky

Lidé se dělí do různých skupin, dle majetku, náboženství, politických názorů, koníčků atd. Jednou z těchteo skupin jsou vlastníci psů. Poměrně velká skupina, že? Kolik tu u nás (v České republice) žije psů? Odhady se různí, snad 2,5 miliónu…  Nemyslím si, že je dobré házet všechno do jednoho pytle, ať už se to týká motorkářů nebo Rómů a samozřejmě i „pejskařů“ …

Já množinu vlsatníků psů dělím následovně:

 

Majitel psa vesnický – klasický:

Víte kde je psu nejlépe? Na zahradě – dvoře! Pes nepatří do paneláku! – Tak přesně toto je nejčastější mantra majitelů psů z vesnic. Jejich Žeryk žije na zahradě (v lepším případě) či jen na řetězu u boudy na dvoře. Podle svých páníku se má skvělě, hlídá, k večeři dostane nejčastěji zbytky (a pokud má majitel trochu rozumu tak mu kostmi a odřezky masa dá kvalitnější stravu než mají mnozí granuláři) z kuchyně nebo levné granule ze supermarketu. Proběhne se na zahradě ši na dvoře! Co by víc chtěl, že… Vůbec si nevšimnou nervního chování (zuřivé točení do kola… nesmyslné běhaní podél plotu, srovnatelné s chozením šelem v klecích), hafan je nesocializovaný což znamená, že skvěle,ale fakt skvěle hlídá – problém bývá, když dojede návštěva nebo nedej koště, když pes uteče.. Na procházku se dostává většinou jednou ročne a to když dojede veterinář a páníček musí vysolit 60 kč za očkování proti vzteklině. Něktěří mu i dopřejí třikrát – čtyřikrát ročně cestu k rybníku, aby se vykoupal.

 

Majtel psa vesnický – moderní tzv. Satelitní:

Utekl z paneláku, má dům! Co natom, že je to stejně jen další králikárna, hlavně že místo malého balkónu má malou zahrádku! A když už má dům zahrádku, auto a dítě tak co jeěětě? No ještě nějaké populární plemeno! A tak můžete na zahrádkách moderních domků na krajích měst ši v blázkých vesnicích vidět tlusté znuděné (znuděné až k agresivitě) retrívry či teť tak úpopulární berňáky… Občas si páneček dopřeje nějaké ostřejší (je pak větší king) plemeno, třeba ridgebacka či dobrmana.

Štěňátko je roztomilé, brzy se však omrzí, stačí trochu zaspat s výchovou a najednou je tu nevychovaný pes, co táhne jak o život, takže na procházky může jen jednou týdně s pánečkem, který je však pracovnš vytížen a panička ho nezvládá… Děti raději sedí u pc nebo mají plno kroužků a domů se vrací až večer… Ale pes má stále tu zahradu… A když se opravdu hodně omrzí a granule lezou moc do peněz tak se prodá ři utratí.

 

Majitel psa městský

Z naivity, z módy, z nudy… Nevím, co všechno stojí za rozhodnutím některých lidí pořídit si psa. Nejsmutnější, na tom, je že to nevědí ani oni… Pořídí si psa a záhy zjistí, že neví co s ním. Pes vyje, štěká, ničí a halvně čurá a kaká… a protože tito měšťáci nemají zahradu tak se psa brzy zbaví… To jsou ty inzeráty, ze závažných rodiných důvodu či kvůli alergii prodám psa 3-5 měsíců starého…

 

Tyto tři podmnožiny mají společné přehlížení potřeb psa, občas v dobré víře, že vědí co je pro něj nejdůležitější, nicméně jejich vztahy s „nepejskaři“ nebývají nejhorší. Buďto mají psa jen na zahradě, nebo venčí pouze sporadicky, případně se jej rychle zbaví. Průšvihy jsou téměř jen pokud pes uteče (pak ovšem často bývají tragické) či je příliš uštěkaný.

Ale pokračuji dále.

 

Takypejskař (dle foglarovského takytáborník)

Občas se městský majitel psa odmítne psa vzdát a začne o sobě prohlašovat, že je pejskař. Nejhorší to skupina vlastníků psů. Žije v městském bytě, takže kolem něj je slušná koncentrace jiných psů a hlavně nepejskařů. A všem těm znepříjemňuje život! Bobany nesbírá, vždyť přece platí, no ne?! Kolikrát, však ani neplatí, tvrdit to ovšem může. Psa buď nechá volně běhat a otravovat kde koho nebo zase hystericky nedovolí svému mazlíkovi si k jinému psu čuchnout vůbec. Takypejskaři jsou bohužel nejviditelnější, neboť do uklizeného bobana nešlápnete a spíše uslyšíte štěkajícího psa než tichého, kazí tím u nepejskařů jméno všech zbývajících skupin Nedivím se nepejskařum, pokud mají tu smůlu a žijí v místě s vyšší koncentrací těchto bezohledných lidí, pokud jsou denně konfrontováni s agresí a neovladatelností hafanů, že mají takové názory jaké mají. 🙁

 

Pejskaři:

Nejběžnější skupina. Většinou lidí z měst, ale najdou se i na vesnicích. Jejich kvality se liší, tak jak se prostě liší člověk od člověka. Popíšu zde svůj „ideál“ pejskaře.

Dopřává svému psu více než 3*15 minut kolem bloku, nenechává ho občurávat domy či auta, bobky sbírá, nestydí se používat vodítko či náhubek, nepokládá za normální aby pes pobíhal po dětském hřišti, nenechá psa výt či štěkat sotva opustí byt, psá má zvládnutého, zná své i jeho slabiny a dle toho se chová, zkátka s stručně bere ohledy na své okolí. Mám za to, že pokud člověk dodržuje výše psané neměl by nepejskařům, zase až tak vadit.

 

Něktěří pejskaři občas zavítají na cvičák a postupně se přerodí v tzv. Psovody:

Tímto termínem bych označila všechny vlastníky psů, pro které jejich hafan není jen zpestřením a mazlíčkem, ale koníčkem a parťákem. Volný čas tráví na cvičácích, závodech, klubových akcích atd. Je jedno zda se věnují klasické sporotvní kynologii (poslušnost+stopy+obrana), agility, flyballu, dogfrisbee nebo některému z mnoha musherských sportů. Mohou také pást ovce, věnovat se záchránářskému výcviku… Je toho ještě více, žádný pes v dnení době nemusí jen nečinně ležet na gauči.

Na rozdíl od takypejskařů jsou pro nepejskaře témeř neviditelní. Bohužel.

 

Jak se vám příspěvek líbil?
02 Led 2014 Rubrika: Štěkanátky  Tags: ,  Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *