Příběhy, které mě přivedly do světa knihomolů

Před pár dny jsem narazila na tento článek. A protože se mi velmi líbil rozhodla jsem se napsat svoji verzi! Tady ji máte!

Kdy poprvé jste nedokázali přestat číst? TOP 5 knížek mého dětství

Včera jsem se v práci hodně usmívala, dost netypické pro mne, duchem jsem byla nepřítomná. Ponořená ve svém nitru, ve vzpomínkách na dětství a pátrala jsem pro knihách, které mě přivedly k čtenářské vášni. Které to byli? Zcela určitě Slabikář :D. Proces čtení se mi zalíbil ihned a já hltala knížku za knížkou, určit ty, které mě nadchly nejvíc, není tak úplně jednoduché. Nakonec jsem tedy dala tento seznam do kupy! První na seznamu je kniha, u níž ten efekt „nelze přstat číst“ byl největší ze všech knih, které jsem do těch cca deseti let četla.

1) Vinnetou – Karl May

vilda

Skončil můj druhý školní rok (1987/1988) a já zamířila na prázdniny do V. k babičce, dědovi, strejdovi a tetě Lence. Sestřenky jsem ještě tak moc nebrala za lidské bytosti. Teréz byly dva, Alče pár měsíců. A asi proto, že teta měla plno práce kolem těch dvou, tak mě chtěla nějak zabavit, abych nezlobila. Což nebylo zas těžké, stačilo mi sehnat něco na čtení a bylo to! Takže jsme zamířily do místní lidové knihovny. Chodila jsem kolem těch pár knihovniček a snažila se přijít na to, co by se mi mohlo líbit. Vybírala jsem pochopitelně podle názvu a obrázků na obálce. Sjela jsem očima až k poličce s velkým písmenem M! A tam, hned na kraji, jsem spatřila knihu knih! „Vinnetou“!
Ta radost, která mnou projela je nepopsatelná. Nejlepší na ní je to, že ji cítím i po letech, stačí mi si v duchu vybavit tu scénu a už to v mně zas křičí „O tom je knížka? O tom je knížka!“
Vinnetoua a Old Shatterhanda jsem znala už rok, díky starší kamarádce, jež umluvila moje rodiče, aby mne pustili do kina na „Poklad na Stříbrném jezeře“, zjištění, že si o nich mohu i číst, mne neskutečně nadchlo.
Celé prázdniny jsem tedy četla Vinnetoua I. a II., dokolečka dokola. Nemohla jsem přestat. Sotva jsem se dostala na poslední stránku druhého dílu, hned jsem chytla do ruky díl první. Z jízdního kola se stal Hátátitlá (toto jméno se mi líbilo víc než Ilči), vzduchovka po tátovi byla rázem stříbrnou puškou, byť neměla v pažbě jediného stříbrného hřebu.
Posedlost touto knihou, tímto autorem mne nakonec neopustila nikdy. Provází mne celým životem a myslím, že to tak bude i nadále.
 

2) Neználek ve Slunečním městě – (Neználek na Měsíci) – N.N.Nosov

neznalek

Vybavuji si, jak ležím v obýváku na gauči, jsem nemocná a mamka mi předčítá modrého Neználka, sama jsem tehdy ještě číst neuměla, bylo mi zhruba pět let. Příhody malíčků a malenek se mi vcelku líbili, ale nijak zvláště mne nenadchli. Prostě hezká knížka, nic víc. Takových bylo hodně.
O něco později, už jako čtenářka, jsem narazila na žlutého Neználka (nevím, zda to byla knížka poděděná, zda nám ji donesl Jéžišek, zkrátka byla na poličce v dětském pokoji). V očekávání veselých příhod jsem začala číst, po pár stránkách mi bylo jasné, že je daleko lepší než ta modrá kniha. Kouzelná hůlka, auto, co jezdí bez řízení, otočné domy, samovysávací vysavače! Dnes si říkám, že to byla první sci-fi&fantasy kniha co jsem četla! Dokonalé ilustrace. Ta kniha neměla chybu! Opětně jsem se k ní nesčetněkrát vracela. Toužila jsem se do Slunečního města také dostat. Asi jako každý, kdo tu knihu četl. Pro dnešní děti asi nebude tolik sci-fi, vždyť tolik je toho už samozřejmostí (třeba ty vysavače), ale příběh je podle mých vzpomínek tak hezký, že si snad najde své čtenáře i dnes.
O něco později jsem u tety a bratránků v T. našla v knihovně červeného Neználka! Zatímco se drobotina mlátila polštáři já seděla vedle postele a četla a četla a četla. Dobrodružství na Měsíci bylo ještě dokonalejší jak Sluneční město. Bylo napínavější, vždyť Neználek se dostal i do vězení! Vím, že dnes mnozí Neználka na Měsíci označují za komunistickou propagandu. Na mém dětském nadšení to, ale nic nemění. Žlutá a červená kniha od autora budou navždy patřit k mým nejoblíbenějším knihám z dětství.

trojka

3) Boj o ostrov – Arthur Ransome

Bylo to někdy před Vánocemi v roce 88.
Jednoho krásného zimního dne jsme zjistila, že prostě nemám co číst! Postěžovala jsem si mamce a ta mi donesla malou oranžovou knihu. S varováním, že jak ji dočtu, tak ji mám okamžitě donést nazpět. Aby se neztratila, nepoškodila atd., protože to byla její oblíbená kniha, když byla malá. Knížku jsem si vzala i přes mírné pochybnosti, už jsem tak trošku chápala, že mám zcela jiný vkus než mamka. Ale nic jiného na čtení jsem neměla, tudíž jsem té malé oranžové knížce dala šanci.
Dočetla jsem! Zaklapla knížku a konečně jsem začala vnímat okolí, klečela jsem na židli u svého psacího stolu, měla jsem rozsvícenou stolní lampičku, za okny černočerná tma. Když jsem začínala číst, bylo ještě světlo, nějak jsem si nevybavovala, že bych rožnula, ale měla jsem na stole i talíř od večeře, takže mi toho nějak vypadlo víc. Mno, ta kniha byla úžasná! Nicméně jsme ji dočetla, takže bylo potřeba splnit slib a vrátit ji mamce. Měla jsem i žízeň, a tak jsem podezřele tichým bytem došla do kuchyně, kde se jako v jediné místnosti krom mého pokoje svítilo.
Mamka byla v plné práci, vánoční cukroví se samo nenapeče, že.
„Ty ještě nespíš?“ podivila se. Mrkla jsem na hodiny, půl jedné! Téda! Takhle dlouho jsem ještě nikdy nevydržela, ani na Silvestra! Poprosila jsem o šťávu, že mám žízeň a že tedy tady je ta knížka. Mamka docela zklamaně „To tě nebaví? To je škoda.“
„Baví, ale už jsem ji přečetla.“
Mamka na mě trošku nevěřícně koukala, zkusmo mi položila pár otázek. I když jsem jí všechny zodpověděla správně, stále nechápala, jak je možné, že už mám dočteno. A pak mě poslala do postele. Spalo se mi výborně, jak by také ne, když mi od toho dne začaly dělat společnost Vlaštovky a Amazonky!

4) Pouští a pralesem – Henryk Sienkiewicz 

Léto 1989 bylo výjimečné tím, že jsme po strašně dlouhé době jeli na dovolenou. Dokonce na dvě! Do Východního Německa na Rujánu a do Beskyd! Mě tedy Beskydy nadchly daleko víc. Možná i díky další knize, co mi půjčila mamka.
Pokud jsem zrovna kolem chatky nelíčila pasti na medvědy grizzly (aneb měla jsem čerstvě dočteného Syna lovce medvědů) či nesváděla boj s mamkou při jejím pokusu naučit mě kreslit šmoulíky, ležela jsem na palandě (aby mne neotravovali bráškové) a držela pěsti Nele a Stašovi při jejich putování Afrikou! Byla to kniha plná dobrodružství jako v mayovkách, ale zároveň jejími hrdiny byly dvě děti! To mě v mých devíti letech naplňovalo naprostým úžasem. Měla jsem moc ráda už zmiňované Vlaštovky a Amazonky, už jsem se seznámila i s Hochy od Bobří řeky, ale to byla jiná dobrodružství, sice taky úžasná, ovšem tohle byl prostě zcela jiný level (a toto slovo jsem skutečně znala, aneb taťka byl nadšený atarista). Protože předpokládám, že tato kniha není dnes tolik známá, tak stručně zmíním obsah: Nela je osmiletá Angličanka, Staš čtrnáctiletý Polák. Jejich otcové jsou inženýři podílející se na vybudování Suezského přístavu. Děti jsou uneseny kvůli výkupnému. Podaří se jim ze zajetí utéct a putují přes pralesy dál a dál, až jsou konečně naleznuty a zachráněny.
Stejně jako u všech oblíbených knih, jsem i tuto mohla číst stále dokola. A v mojí mysli se utvářel první crossover… V mých dětských snech totiž Nelu a Staše nakonec zachrání úžasný Kara ben Nemsí (byť knížka s názvem Mahdí byla první mayovkou, kterou jsem na poprvé nedočetla) alias Old Shatterhand!

 

5) Lovci Mamutů – Eduard Štorch

První čtyři knihy mi na mysl naskočily okamžitě, nad pátou jsem musela už opravdu hodně přemýšlet. Adeptů bylo opravdu hodně, tolik, že mám i rozepsaný článek, který se bude věnovat mým nejoblíbenějším knihám z dětství, které mají jako hlavní hrdinku holku. Nakonec to vyhrála kniha, u které mě za to, že jsem nedokázala přestat číst, čekal trest!
V pololetí šk.r. 89/90 jsme se přestěhovali. Z dědiny zpět do města. Namísto úžasné učitelky, kterou jsem měla v O. jsem se dočkala v B. pěkné megery. Nebudu to rozebírat, bylo by to na dlouho, zkrátka jsem si s ní nepadla do noty. Jedním z důvodů bylo i čtení! Nějak si nevybavuji, co jsme četli v O., vzpomínám si třeba na Bobše, ale toho jsme četli už ve druhé třídě. Ostatně tam jsem měla od první třídy statut výborného čtenáře, takže při čtení jsem buď nebyla volaná vůbec, nebo hned na začátku, takže jsem už odvykla tomu, že musím udržet pozornost a poslouchat děti, které četly hůře.
No do Brna jsem přišla s čistým štítem, který jsem si však zamazala během prvního týdne :-D. Zde se četli Lovci mamutů. Knížku jsem měla už dávno přečtenou, aspoň rok či dva. Každopádně se mi hodně líbila, byla jsem tedy ráda, že si ji přečtu znova. Navíc doma jsme ji neměli, takže mi ji mamka musela koupit, protože ty z knihovny už byly rozpůjčované. Radost mě brzo přešla.
Po cca půlhodině poslouchání slabikování (měla jsem tehdy dojem, že všichni v O. četli v už ve druhé třídě výrazně lépe než tihle mí noví spolužáci) jsem se neudržela, děj příběhu byl tak napínavý a o pár minut později jsem byla o stránku, dvě, tři dál, než byl zrovna předčítající čtenář. A co čert nechtěl, byla jsem vyvolaná. Samozřejmě, že jsem nevěděla, odkud mám začít číst, učitelka se do mne pustila. Pokusila jsem se bránit, že jsem už knihu přečetla celou, to jsem si naběhla. Byla jsem za to pokáraná! A dostala jsem pětku. Absolutně jsem nechápala, co je špatného na tom, že čtu dopředu a jak jsem jako měla před víc jak rokem o prázdninách u babičky tušit, že tu knihu budeme číst ve škole? Nechápu to dodnes a jsem ráda, že jsem tuhle „učitelku“ vyfasovala jen na půl roku. I to stačilo, abych ztratila veškerý zájem o školu. Znechutila mi i ty Lovce mamutů! Četbu jako takovou naštěstí ne.

Láska ke knihám už byla v mé maličkosti zakořeněná důkladně! Bodejť by ne! Díky tak úžasným knihám, jaké jsem vám dnes představila. A to je opravdu jen vrcholek ledovce! Těch knih, které mne jako dítě nadchly, těch knih, které jsem nemohla prostě přestat číst, bylo opravdu velké množství.

A jaké knihy přivedly vás do světa knihomolů?

 

Comments

  1. Péťa - Čtení pod lavicí

    Jsem moc ráda, že tě můj článek inspiroval k vlastnímu malému zamyšlení nad dětskými knihami. Mám pocit, že ti to přineslo stejně velkou dávku radosti, jako tehdy mě. Je krásné vrátit se na chvíli do dětství a zavzpomínat si na první čtenářské úlovky.
    Většinu z tebou zmíněných knih jsem jako dítě také četla, ale nikdy jsem je nevnímala tak silně. Nejvíc na mě zapůsobili asi Lovci mamutů, protože jsem se v té době hodně zajímala i o historii. A moc mě bavily ilustrace, které moje kniha měla.
    Jinak smůlu na učitelku jsem nikdy neměla, spíš mám pocit, že jsme ve škole zase až tak moc nečetli. Jen ty klasické čítankové úryvky. Z těch se mi ale hodně zarylo docela hluboko do mysli. Doteď si vybavuji, jak jsme četli Marťanskou kroniku od Bradburyho ♥

     
    1. Post
      Author
      Kniga

      Přesně tak 🙂 Bylo na tom nejkouzelnější to vzpomínání. Tady bude prostě asi ten věkovy posun 🙂 Protože mě u těhle knih nekonkurovaly ty cos psala ty. s HP jsem se seznámila až jako dvacetiletá :). S Tolkienem jako šestnáctiletá… takže i proto na mne možná tyhle moje knihy působili tak hodně, neměli konkurenci 🙂 ve fantasy… Určitě z tohohle vzpomínání vytěžím jeden až dva další články :). Díky moc za inspiraci!

       
  2. Zděnka

    Všechny tyto knihy jsem pořídila dětem. Pro mě byla nejzásadnější Alenka z planety Země od Bulyčova. Zděnka

     
    1. Post
      Author
      Kniga

      Jé, tu si pamatuju ze Zvíkova. Tam jsem byla s babičkou a dědou na prázdninách. Na rekreaci ROH .-). Byla úžasná, ale pak jsem na ni už nikde nenarazila, tak jsem na ni trošku zapoměla a a po letech jsem ji identifikovala jako tu úžasnou knížku z knihovny v rekreačním středisku 🙂

       
  3. mawe

    ja nedam.dohromady ani knihy, ktery sem jako dite cetla…
    jako vim, ze sem brakovala mamince slovensky knihy a moje prvni knizka z knihovny, kam sem zacala chodit ve 3.tride byl hobit nebo pri cca 2tydenni absenci skzr plany nestovice taky ve 3.tride sem prelouskala vinetoua jednim dechem a tudiz sem vytahla z knihovny i dalsi mayovku, na jejiz jmeno si uz nevzpomenu a storcha sem taky hltala, trosku… lovce vlku a tajemstvu jeskyne a tak a presto myslim, ze si nepamatuju jedinej radek z tech knih. ne ze bych cetla pred skolni dochazkou, cist poradne sem se naucila az v te 1. tride, ale ja si v tomto ohledu nepamatuju vubec knigy, deje, filmy… muzu se k nim tak porad vracet a porad sou neokoukany:D ted uz vubec nectu… kde sou ty casy kdy sem rano vsyala, dest bubnoval pred okny q cetla sem celej den s obcqsnyma prestavkama na pomoc doma… dneska vstanu, udelam hromadu veci co musim, zajedu nakoupit, uvarim, vyvencim a je vecer…

     
  4. Jitka

    Juuuu… Žlutý Neználek 😊.. Když jsem na něj nedávno padla v antikvariátu, musela jsem ho koupit a hned jsem ho večer přelouskala

     
  5. Zuzana

    Já osobně svůj seznam přímo nemám, ale možná je dobrý nápad na něm začít pracovat… jistě by to řeklo spoustu věcí nejen mě.

    Ovšem, k těm knihám tady, četla jsem Vinnetoa a Lovce mamutů. Vinnetoa zbožňuju ještě teď a dávám si jeho pravidelné readingy. Je to moje úplně nejoblíbenější knižní série. Ale Lovci mamutů… ty naopak moc nemusím a jedno přečtení mi úplně stačí.

     

Napsat komentář: Kniga Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..