Placky v mekáči


Šuplík

Napsáno dne 30. 04. 2005 – V meku nepracuji už opravdu hodně dlouho :-), ale barevné proužky na plackách (jmenovkách) jsem viděla i nyní.
K napsání tohohle textíku mě přivedli protivní (opravdu se to jinak nedá říct) lidé, kteří se zřejmě domnívají, že oni jsou naprosto bezchybní a dokonalí a jejichž největší zábavou je asi seřvávat zelenáče v „mekáči“…
Byl to docela pohodový den, slunce svítilo a pozdně odpolední hužva ještě nezačala, obsluhovala jsem dvě veselé důchodkyně (kéž by všichni zákazníci byli takový pohodáři), když tu se ke mě přitočila jedna z našich nových brigádnic a jestli nevím jak se „dělá“ (markuje) salátové menu, dokončila jsem tedy svoji objednávku a šla jí pomoct. Bohužel, už nezbývalo nic jiného než zavolat manažera a objednávku nacvakat znovu. Zdržení asi tak o minutku. Paní začla remcat a měla docela hnusné připomínky k inteligenci obsluhy, nepřestala ani když jsem se jí začla za zdržení omlouvat… Tohle není vůbec ojedinělé, na jednoho nováčka začal jeden zákazník řvát, že když je tak neschopný tak že ho máme vyhodit. Netvrdím, že jsou vždy crew (pracovníci) perfekně naladěni a že si občas zákazníci stěžují neprávem. Jenže ono je jaksi něco jiného zlobit se na člověka, který by měl už kasu umět nebo na někoho kdo se teprve učí. Teď se asi ptáte jak poznat, kdo je kdo, že? K tomu slouží právě ty barevnéjmenovky – placky.

 
Zelená
Zelenou se začíná, ostatně všude jsou za zelenáče označováni nezkušení. Človíček vyfasuje tudle placku a jde se učit. Buď do kuchyně nebo na servis, v kuchyni se učí jak se skládají masa na gril, kam se co dává smažit a jaká omáčka přijde kam. Na základě toho dělá krásné (a obvyklé, stává se to každému) chyby jako, že na McCountry dá omáčku z McChicken, gril s masy přepne do „stand by mode“, takže se sám neotevře a masa se spálí a tak dále. Já třeba třetí den svého působení v „meku“ nezapla časovač při smažení taštiček, takže se jich pak 16 muselo vyhodit nebo jsem také rozsypala celý kbelík vajíček na chef saláty…
Na servisu musí zvládnou zkratky sendvičů a kasu. Chyby se většinou dají vyřešit přivoláním manažera, který otočí klíčkem a může se vše markovat znovu nebo omluvou zákazníkovi a výměnou objednávky. ..
K tomu všemu mu pořád někdo stojí za zády, většinou crew trenér či manažer a téměř neustále nováčka opravují. Masa se solí takhle, nenabídl jsi taštičku… Zkrátka pořád a pořád ho někdo buzeruje. . Kromě toho je využíván jako uklízečka, jsou dny kdy zelená placka nedělá nic jiního než že mopuje, separuje (třídí odpad), leští zrcadla na záchodech a venkovní výlohy či dlaždičky v kuchyni…
Zhruba po měsíci (odmakáno tak 160 hodin) plus mínus, někdy víc, někdy o pár dní míň (záleží na schopnostech) dostane crew placku novou.

 
Modrá
Pokud tedy človíčka neodradila buzerace a dřina, absolvoval všechny checklisty (takové zkoušeníčko) postoupí v hierarchii, ale vyhráno ještě nemá. Dohled nad ním se zmenšil, ale neztratil se, zároveň přišel o „ochranou auru“. Pokud něco zvorá, už se to nepřechází jako v dobách zelených, nýbrž se na něj jen „zařve“ „Jsi tu první den nebo co?“.
Téměř vždy modrou placku potká tato situace: něco dochází je jedno co, zda sýry, maso či saláty, nejsou ani v příručním mrazáku/chlaďáku a tak modrá placka jako vždy poprosí o surovinu některou z vyšších placek a ta místo toho, aby mu to jak obvykle donesla: „Nevidíš, že mám plné ruce práce, jsi tu první den nebo co? Si tam pro ten salát skoč sám!“ Načež modrá placka vleze podruhé do velkého chlaďáku. Poprvé tu byl první den, kdy absolvoval prohlídku celé restaurace, a z toho si už moc nepamatuje, popadne první salát co mu přijde pod ruku a vrátí se do kuchyně. Za pár minut na to vletí do kuchyně rozlobený manažer či crew trenér: „Kdo bral v chlaďáku salát? Nevíš co je to FIFO? Si tu první den nebo co ?“ Modrá placka pochopitelně ví co je to FIFO (first in, first out) co však neví je to kde jsou starší (které se mají spotřebovat dříve) a kde novější suroviny. Mno po tomhle „mrazákovém křestu“ už na to pozná .
Dny utíkají a utíkají, modrák sice stále ještě chodí uklízet, pro změnu si však může občas na pár minut vyzkoušet kontrolu. Občas dostane otvírací či zavírací směnu – tudíž je v kuchyni sám, maximálně s jedním človíčkem, jenž ho to učí. Občas dostane za úkol něco naučit, pohlídat, zkotrolovat zeleného (čemuž se něktěří modří velice rádi věnují, páč konečně taky můžou někoho buzerovat) a tak dále… Zkrátka kontrola nad ním se zeslabuje a zeslabuje čím víc dokazuje, že už to „umí“a že je schopný makat sám bez nějakých závažných chyb. A v tento okamžiku vyfasuje placku třetí.

 
Žlutá
Žlutá placka tedy označuje tzv. samostaně pracujícího crew. Človíček už zvládá kasu, checklisty má umět na 100%, v kuchyni si navaří celou kontrolu sám,. Zkrátka pohoda, buzerujou ho jen když udělá chybu (na některé se však nepřijde, neboť už nemá stále někoho „za zadkem“), pohodička… Jenže nic není růžové, že…
Dříve tolik vysněná kotrola ( z pozice zeleného a modrého ráj kde se nic nedělá, akorát se balí sendviče a huláká se dozadu co se má vařit) začíná být peklem. Odpovídat servisu, kontrolovat časovky, kontrolovat ostatní v kuchyni zda do toustru opravdu hází dvě country, zda ten zelenej na garnýru dává do sednvičů všeho akorát, do toho si stěžují manažeři, že ještě nejsou zabalené taštiřky, že je v kuchyni bordel… Nastávají i situace kdy se crew v duchu modlí, aby konečně začla hužva a do kuchyně se přiřítil někdo z manažerů nebo bílých či aspoň červených placek, kterým by mohl hodit kontrolu na hlavu a sám se odebrat na něco pohodovějšího, třeba toustr, nebo jéé, kdyby tak mohl jít separovat.
Ano, ano. Zatímco zelení a modří mopování a seperaci nenávidí, mnozí žlutí se k těmto činnostem hlásí dobrovolně. Samozřejmě jen když se jim to hodí a když mají tu správnou náladu. Je to dobrý odpočinek, člověk dělá jednoduchou a lehkou práci, může při tom myslet na co chce, nikdo po něm nic nechce, za nikoho neodpovídá, maximálně za to, aby byla podlaha čistá či papír v modrém a plasty ve žlutém pytli. Jsou pochopitelně činnosti, kterým se vyhýbá každý a kterým nikdy nikdo na chuť nepřijde, třeba záchody, že…

 
Červená
Někteří ze žlutých se jednoho dne dočkají placky červené a stanou se z nich tzv. PCT – crew trenéři v tréninku. Začínají ostatní zkoušet z checklistů a z kapsy jim kouká kvalitář a očekávají poslední crew placku… Jenže nic není zadarmo… PCT mají svůj akční plán, který musí splnit, neustále jsou pod tlakem, že selžou, že se budou muset potupně vrátit mezi žluťáky, kteří je momentálně nesnáší (neboť jim se nepodařilo zatím v hierarchii postoupit)…
Manažeři je drtí, přeci mají už nést kus odpovědnosti, tak proč je tohle a není támhle to?!

 
Bílá
Po splnění akčního plánu se z PCT stávají crew trenéři – pravé ruky manažerů. Honí ostatní po kuchyni či servisu, neustále dotírají otázkami jaká je minimální teplota filé či jak dlouho se smaží premier. Mno a pomáhají manažerům jak se dá . A krom toho jsou pod naprost stejným tlakem, ne-li horším , než byli jako placky červené… Pokud vše klape a na servise či v kuchyni panuje dobrá nálada rádi manažeři crew trenérovi připomenou, že CT je vlastně manažer, jen bez té košile (kravaty). Ovšem sotva se vyskytne nějaký problém či něco co může manažer na CT svét hodně se zdůrazní právě to, že NEMÁ ještě bílou/modrou košili – šátek či kravatu (jednotlivé meky mají vlastní slang) a, že tedy je jen a jen crew…
Část CT se časem manažerského postu dočká, druhá část nezřídka placku zahodí a vrátí se mezi žluté…

 

Mno a když už píši o mekáči nemohu si odpustit připomenout tuto šílenost 🙂

Jak se vám příspěvek líbil?
16 Pro 2014 Rubrika: Nezařazené, Šuplík  Tags:  Jeden komentář
One Response
  1. Patriksays:

    Doteď jsem tu logiku barviček nechápal, nyní už ano – díky! =)

     

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *